Seriál Neprávem zapomenuté ženy: Na vše, co stihla vytvořit, měla Zdenka Košáková jen deset let, ale zvládla toho víc než dost. Kromě desítek projektů zahrad navrhovala nástěnné koberce, porcelán a nábytek. Vystavovala svá díla s Kruhem výtvarných umělkyň v Československu i v zahraničí.„Nejsem polnicí, jež hlásat velké věci byla vyvolena. Jen v brázdě pěnicí, která než dozpívá, snad bude uhoněna.“ Jako by verše, které napsala v šestnácti letech, předznamenávaly, že musí spěchat.
Psala poezii, prózu, divadelní hry a do architektonických publikací jedny z nejfundovanějších a nejzajímavějších odborných článků. To vše ukončila její psychická choroba. V pouhých dvaatřiceti letech ji navždy vyřadila z běžného života a ještě osmdesát let po její smrti vzbuzují procházky zahradami s jejím rukopisem hlubokou lítost nad zmarněním tohoto velkého talentu.
Nudící se čtyřkařka
Kdyby rozhodovalo o budoucnosti člověka školní vysvědčení, Zdenka Košáková by měla smůlu. Její osudy si pro svou magisterskou práci vybrala Alena Kadecká na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a při svém pátrání ve školních archivech plzeňského dívčího lycea, které Košáková navštěvovala, záhy zjistila, že mezi premiantky skutečně nepatřila. A dokonce ani v předmětech, na něž měla nadání.
