Seriál Neprávem zapomenuté ženy: Prvorepublikoví čeští housloví sólisté, považovaní za světovou špičku, se dali spočítat na prstech jedné ruky. Na houslové virtuosky stačily prsty dva: Ervína Brokešová a Marie Hlouňová známá pod pseudonymem Maria Lonova. Renomé první vystihuje poznámka dirigenta Václava Talicha z doby, kdy jí bylo kolem sedmnácti let: „Slečna Brokešová je jedna z mála schopných vystupovat s Českou filharmonií na zahraničních turné.“Doboví hudební kritici o ní psali jako o technicky nejdokonalejší interpretce a zdůrazňovali i její mimořádné kvality v přednesu moderní hudby. Nejvýraznější sólový part života si však „zahrála“ za druhé světové války. Se svým manželem se zapojila do protinacistického odboje a pokračovala v něm i po manželově zatčení a uvěznění. Oba přežili, ale po roce 1945 už nikdy veřejně nevystupovala.
Narodila se 27. ledna 1900 v Praze do rodiny ekonoma a dvorního rady Jana Leopolda Brokeše. Matka Marie, rozená Pacholíková, byla zmiňovaná jako dobrá, ale ne vynikající klavíristka, která se podle očekávání po svatbě vzdala hudebních ambicí a hrála na piano pouze návštěvám a na spolkových charitativních akcích. Jako první u své jediné dcery rozeznala absolutní hudební sluch i „to vzácné něco“, díky čemuž Ervína vydržela matčin přednes i složitějších skladeb fascinovaně poslouchat už jako dvouletá.
