Seriál Neprávem zapomenuté ženy: Ilse Weberová, básnířka, autorka knížek i rozhlasových her pro děti, skladatelka písní, hráčka na mandolínu, citeru, kytaru, klavír a harmoniku. Její ukolébavku Wiegala si zpívají lidé po celém světě. V terezínském ghettu se jako ošetřovatelka na marodce starala o děti. Když byly vybrány do transportu do Osvětimi, dobrovolně je doprovodila, aby neumíraly samy. TIP: Odebírejte nové články k tématu Literatura e-mailem.V roce 1939 dorazil do Palestiny Zofi Mareni dopis od švagrové ze střední Evropy z protektorátu Böhmen und Mähren. „Milovala jsem své rodné město a nacházela v něm krásy, které jinak žádný člověk neobjevil, neboť Vítkovice jsou městem sice zajímavým, ale začouzeným a fádním. Jenže mně se ty komíny líbily a básnila jsem v záři ohňů, která večer barví nebe do ruda. Byla bych plakala dojetím nad každou ubohou vrbičkou, která vyrážela ze sutě na haldách. Nikdy jsem nechtěla odsud pryč! Pokud jde o lidi, milovala jsem je stejně a pro jejich nepříjemné vlastnosti, které mi občas bily do očí, hledala omluvu…“
Šestatřicetiletá autorka těchto řádků, sestra Zofiina manžela Oskara, toho času vyhnaná s rodinou z rodného města do tristních podmínek v Praze, netušila, že má před sebou už jen pět let života, jež ale naplní víc než jiní za mnohem více let.
