Seriál Neprávem zapomenuté ženy: „I křemenec nebo žula jsou měkké jako meruňky ve srovnání se srdcem některých lidí,“ prohlásila po návratu z koncentračního tábora první česká vystudovaná geoložka Milada Vavřínová a dál už o svých trpkých prožitcích nikdy s nikým nemluvila.Milada Vavřínová se narodila 14. prosince 1918, pouhých 47 dní po vzniku Československé republiky, v České Třebové do železničářské rodiny Petra a Milady Vavřínových. Tuto okolnost považovala za svoji celoživotní diagnózu a předurčení budoucího osudu.
Východočeské městečko, původně nepříliš významného otloukánka, různými historickými ranami osudu zachránil rozmach železnice, který jej vynesl do pozice významného dopravního uzlu Rakouska-Uherska. Od roku 1840 přes něj díky projektantovi Janu Pernerovi vedly vlakové spoje na trase Praha – Česká Třebová – Brno – Břeclav – Vídeň a projížděly tudy i vlaky z Prahy do Haliče.
Stejně jako Petra Vavřína zaměstnávaly dráhy polovinu městečka, což bylo pro chudší vrstvy jak v mocnářství, tak i později v samostatném Československu terno. Kromě práce „pod penzí“ se „ajznboňáci“ těšili výhodě laciného cestování. Už v roce 1886 dráhy zavedly zlevněné dělnické týdenní a zpáteční lístky a sešity s předplatnými známkami a toto stavovské privilegium, které se drží dodnes, se vztahovalo nejen na zaměstnance, ale i členy rodiny. Vavřínovi toho náležitě využívali.
