Seriál Neprávem zapomenuté ženy: Mineraložka Ludmila Slavíková byla první ženou v dějinách Národního muzea, která stanula v čele odborného oddělení. V roce 1923 převzala mineralogické sbírky, modernizovala expozici, zavedla vědecky pojatý sběr a dokumentaci minerálů. V protektorátu se spolu se svým mužem neváhala zapojit do odboje, její život skončil v Osvětimi.Nepřehlédnutelná budova Národního muzea ukončující horní okraj Václavského náměstí náleží k nejvýznamnějším pražským dominantám. Mimoto však muzeum vždy patřilo k nejpřednějším domácím vědeckým a kulturním institucím s jednoznačným vlivem na utváření české a později i československé společnosti. Konečně tomu odpovídala i řada významných, veřejně a vědecky činných osobností, jejichž působnost s ním byla tak či onak svázána.
Mezi nimi samozřejmě nalezneme také ženy, byť jim muzeální práce – stejně jako řada dalších oborů – byla zprvu zapovězena, případně byla jejich činnost omezována na málo kvalifikovanou. Mineraložka a muzejnice Ludmila Slavíková (případně také Ludmila Slavíková Kaplanová) v mnoha ohledech napomohla k výraznému překonání tohoto ponižujícího stavu a nedůvěřivé odborné muzejní scéně dokázala nejen své vědecké kvality, ale i schopnost úspěšně řídit muzejní mineralogii.
