Do kin vstupuje drama Vzhlížet ke hvězdám, v němž osmaosmdesátiletý režisér Ridley Scott bere postkatastrofický žánr jako příležitost k meditaci. Film odehrávající se několik let po pandemii chřipky, jež vyhubila devadesát procent lidstva, je typický stařecký snímek – v dobrém slova smyslu.Recenze obsahuje dějové spoilery.
Původní název filmu, vycházející ze stejnojmenného románu Petera Hellera z roku 2012, zní The Dog Stars (otrocky přeloženo „Psí hvězdy“). Jde o idiom odkazující k „letním psím dnům“, tedy období, kdy je největší vedro. Tyto dny jsou spojeny s nejzářivější fází hvězdy Sirius, jež sídlí v souhvězdí Velkého psa.
A Vzhlížet ke hvězdám je film o chlápkovi a jeho psu a koukání na hvězdy. Protože co jiného dělat, když po apokalypse nefunguje internet?
Žijí tam lidé? A jsou dobří?
Mechanik Hig, jehož hraje téměř dvoumetrový devětadvacetiletý australský čahoun Jacob Elordi (který teď účinkuje skoro ve všem – seriál Euforie, Elvis v Priscille, monstrum ve Frankensteinovi, Heathcliff v Bouřlivých výšinách) létá ze své základny starou cessnou po okolí, aby ve vylidněných městech a motorestech doplnil zásoby benzinu, střeliva, léků či trvanlivých potravin.
