Esej: Američané před 250 lety prohlásili, že lidé jsou si rovni a mají právo na život, svobodu a hledání štěstí. Deklarací nezávislosti se inspiroval celý svět. Věří ale Spojené státy své vlastní ambici i v roce 2026? Co nám ukázaly tři týdny strávené mezi Američany?Osada Valentine je shluk domků u silnice vedoucí napříč texaským západem. Kolem není nic, do nejbližší usedlosti je to desítky minut cesty stále vpřed. Jeden z domků je růžový a má otevřené dveře. Když do nich strčíte hlavu, zjistíte, že malá místnost je vytapetovaná dolarovými bankovkami a vévodí jí barový pult. Za ním stojí Jeff a jeho přítelkyně Hana. Výjimečně, protože bar na konci světa otevírá tak dvakrát do měsíce. Třeba na dvě hodiny. Jak se majitelům zrovna zamane.
Na silnici stojí cedule s nápisem Otevřeno. Jeff a Hana vítají nové příchozí s nadšením sběratelů. Z nějakého nepochopitelného důvodu tady ale návštěvníci skutečně jsou. Prostě se všechno sešlo. Bar byl právě otevřený a oni právě jeli kolem. Nebo si jako my o baru někde přečetli a jeli se dlouhé míle podívat, jestli náhodou zrovna dnes není v provozu. Čas a náhoda tady fungují v jiném rytmu, než je v běžném světě zvykem. Všechno tu funguje jinak.
Vytáhlý padesátník Jeff se na západ Texasu přestěhoval z Brooklynu, jedné z nejdražších newyorských čtvrtí. Žasneme, jak se ve věčně zavřeném baru u silnice uživí. Dotaz zjevně prozrazuje naši totální neznalost místních poměrů. „Sem se peníze nechodí vydělat. Sem se chodí utrácet,“ směje se obtížně uchopitelný umělec, který je podle vlastních slov mimo jiné také investorem do umělé inteligence.
