Americko-polská biochemička se svým nevelkým týmem vytvořila zatím nejdokonalejší napodobeninu živé buňky z neživých materiálů. Její objev ukazuje sílu i meze nového fascinujícího oboru – syntetické biologie.Když chcete stvořit něco živého, můžete na to jít tradiční metodou – například vložit bakterii do misky s mírně oslazenou vodou. Udělejte to v devět ráno a odpoledne bude z jedné bakterie něco mezi milionem a miliardou – záleží na druhu bakterie, na teplotě a na tom, co dobrého jste jim do vody nasypali.
Složitější živočichové včetně lidí se množí pomaleji a potřebují k tomu více příznivých okolností, princip je však stejný. Živé věci dělají celkem ochotně své kopie.
Udělat z neživého živé naproti tomu dovedou jen čarodějky v pohádkách, doktor Frankenstein a nejnověji také Katarzyna Adamala, která na rozdíl od nich není literární postava, ale profesorka syntetické biologie na Minnesotské univerzitě v Minneapolis.
O práci jejího týmu, jejímž dosavadním výsledkem jsou objekty nazvané SpudCells, by se dalo napsat jako o zásadním průlomu, obrovském mezníku v dějinách přírodní vědy. Něco ve stylu: všechno živé na Zemi pochází z jediného společného předka, tak tomu bylo po několik miliard let až do 1. července 2026, od včerejška už ne, takže si laskavě opravte učebnice.
