České školy přehlížejí drtivou většinu mimořádně nadaných žáků – zejména ty ze znevýhodněného prostředí a dívky. Řešení přitom existuje, vůle k němu ale chybí. Mimo jiné proto, že systém neví, jak s takovými dětmi dál pracovat. Jejich potenciál tak často zůstává nevyužitý.Že by její syn mohl být mimořádně nadaný, si Markéta Kočí uvědomila už mezi jeho dvěma třemi lety. Připadalo jí, že je oproti vrstevníkům napřed.
Její domněnku pak potvrdil inteligenční test Mensy, v němž chlapec dosáhl IQ nad 144. „Nebyla to pro mě hned nálepka nadání, spíš jsem viděla, že je jiný než ostatní,“ přiznává.
V Liberci, kde rodina žije, však podle ní pro mimořádně nadané děti chybí dostatečná nabídka výukových programů. Rozhodla se proto pro domácí vzdělávání s docházkou do menšího kolektivu, ve kterém je možný individuálnější přístup.
Kočí zároveň iniciovala vznik místního klubu pro mimořádně nadané děti a jejich rodiny. „Je potřeba je podporovat i ve společném setkávání, aby věděly, že v tom nejsou samy,“ míní.
Podobných dětí je v českých školách zřejmě výrazně víc, než kolik jich systém dokáže rozpoznat. Česká školní inspekce jich mezi žáky základních škol eviduje asi 0,3 procenta, podle mezinárodních testování TIMSS a PISA jich přitom v populaci může být až deset procent.
