Komentář: Velká část českých dětí není ve škole šťastná a zdálo by se, že rodičům nezbývá než se smířit s tím, jak je systém nastavený, případně vynaložit gargantuovské úsilí na jeho nápravu. Existuje ale několik způsobů, jak sobě i dětem pomoci, když ve škole nastanou problémy.S blížícím se koncem prázdnin se v českých domácnostech s dětmi školního věku objevuje výrazný pokles nálady. To není nic nového, mávne leckdo rukou. Děti si musí zvyknout na to, že život není jen bezbřehá volnost bez disciplíny a práce. A rodiče je v tom prostě musí podpořit.
Co ale odmávnout nejde, jsou zjištění České školní inspekce (ČŠI). Ta uvádí, že čeští žáci mají čtvrtý nejhorší pocit sounáležitosti se svou školou ze všech zemí OECD a EU. Co hůř, Česko je na úplném konci žebříčku indexu kvality vztahu žáků s učiteli. Ten se ptá, zda se žáci domnívají, že si jich učitel váží a je k nim milý (tyto dvě otázky měly lví podíl na našem posledním místě). A také zda by si učitel dělal starosti, kdyby žák přišel do školy smutný, zda učitele opravdu zajímá odpověď na otázku, jak se žák má, případně zda mají z učitelů strach. Horší vztahy s učiteli udávají zejména žáci devátých tříd. U těch také klesá zaujetí pro školu: jen 12 procent se těší na to, co se budou učit.
