Komentář: Spojené státy poslední týdny sledují soudní proces s pětatřicetiletou Lindsay Clancy, matkou, která v roce 2023 zabila své tři děti. Její právníci tvrdí, že v době činu trpěla poporodní psychózou. V médiích se proto o případu mluví jako o příležitosti konečně nahlas debatovat o duševním zdraví matek. Jenže pokud osvětě něco nepomůže, je to právě trestní proces. Soud se totiž na duševní stav Lindsay Clancy neptá proto, aby mu porozuměl, ale proto, aby rozhodl o její vině.Proces s Lindsay Clancy přitahuje pozornost mimo jiné proto, že o nejděsivější části příběhu se nevede spor. Clancy uškrtila své osmiměsíční, tříleté a pětileté dítě gumou na cvičení. Manžela předtím poslala pryč z domu na nákup. Pak si pořezala zápěstí a krk a vyskočila z okna v prvním patře. Po pokusu o sebevraždu ochrnula od pasu dolů.
Tyto skutečnosti u soudu nezpochybnila. Vinu však nepřiznala, protože v době trestného činu byla podle svých slov nepříčetná. Tvrdila, že zabít děti a potom sebe jí nakazoval hlas v hlavě. Její obhajoba stojí na tom, že dlouhodobě trpěla těžkými poporodními depresemi a úzkostmi, které v kritický den vyústily v akutní poporodní psychózu. V deníku psala o neustálém smutku, o výčitkách, že nezvládá kojit, o „mozkové mlze“, o tom, že se každý den topí. Opakovaně hledala pomoc a krátce před činem se sama nechala hospitalizovat na psychiatrii.
