Víkend bez politiky tentokrát o tom, proč syndrom podvodníka možná vůbec není vaše vnitřní selhání. Cítíte se často, že jste někde naprosto omylem? Když kolega Tomáš Maca navrhl zpracovat v článku téma imposter syndromu, nadšeně jsem souhlasila. Ve chvíli, kdy popisoval, že by tento způsob, kterým na sebe lidé nahlížejí a vnímají tak své úspěchy, neúspěchy či místo ve společnosti, rád představil pomocí příběhů lidí, již se ve svém životě jako podvodníci cítí, nabídla jsem se mu jako respondentka (nevybral si mě).
Jak kolega v článku poznamenává, syndrom podvodníka není ani tak psychiatrickou diagnózou, jako spíše způsobem, jakým na sebe lidé pohlížejí. A má co dočinění se sebevědomím. A také můžu říct, že vám tedy pekelně dokáže ztrpčit život, ovlivnit vztahy a odebrat spoustu satisfakce z píle, kterou jste něčemu věnovali. A pořád nemáte pocit, že je to dost. Nikdy.
Pocit, že neustále podvádíte, své úspěchy a příležitosti si nezasloužíte a neustále se sami před sebou shazujete, značným způsobem formuje vnímání vlastní hodnoty. Tomu nepomáhá ani
Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.
Jste předplatitel?
