Z vnějšího pohledu jsou chytří, talentovaní, svědomití a výkonní. Sami se ale nedokážou zbavit pocitu, že jim dosažené úspěchy a uznání jen tak padají do klína. V hlavě se jim totiž uhnízdil impostor syndrome, v češtině známý jako syndrom podvodníka. Jak se žije lidem, kteří se chorobně podceňují?Čtyřiadvacetiletá Anna o svých schopnostech natolik pochybuje, že ještě před naším rozhovorem přemítala, jestli se s takzvaným syndromem podvodníka vůbec potýká. Přiznat si, že člověk znevažuje vlastní úspěchy, talent i úsilí a ve skutečnosti je mnohem nadanější a šikovnější, než o sobě soudí, jde totiž proti samotné podstatě tohoto psychologického vzorce.
Syndrom podvodníka, známý pod anglickým názvem impostor syndrome, není ani tak diagnózou, jako spíš optikou, skrze niž na sebe lidé pohlížejí. Určuje, jak prožívají svoje úspěchy nebo od čeho odvozují vlastní hodnotu. Projevuje se shazováním sebe sama, porovnáváním se s jinými a strachem z odhalení domnělé nedostatečnosti, jakkoli se z objektivního hlediska mohou tyto vtíravé myšlenky zdát neopodstatněné.
Anna má bakalářský titul z pražské lékařské fakulty a momentálně pracuje na zkrácený úvazek jako zdravotní sestra na psychiatrii na akutním příjmu pro ženy. Zároveň studuje humanitně zaměřený magisterský program na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a navíc spolupracuje s Českým rozhlasem, kam předtím nastoupila jako elévka. Připouští, že na sebe klade vysoké nároky a nálož úkolů často přežene.
