Víkend bez politiky, tentokrát o zlomeném srdci. Že je to hloupost? Nebyla bych si až tak jistá.To nepříjemné prázdno jsme v životě pocítili už asi všichni. Pokud jste zatím neměli tu čest, obávám se (a mrzí mě to), že vás to někdy čeká. Bolavé sevření, pocit prázdnoty v místech, která za docela jiných okolností naplňovalo opojně hřejivé přijetí připomínající šimravé třepotání motýlích křídel. Z naplnění prázdnota. Zlomené srdce.
Že je to pocit zatraceně nepříjemný, dlouhotrvající a všepohlcující, se asi shodneme. Změna stavu, kterou jsme si nejspíš až tak nevybrali. Všechna ta energie, která najednou zcela změní svou podstatu. Jsou to chvíle smutku, někdy možná smutné úlevy – nejde o nic, po čem bychom vyloženě toužili.
Pátrali jste někdy ale po tom, proč se toto rozpoložení, které vzniká z emocí a směsice hormonů, projevuje právě na srdci? Prázdno vzniká ne v hlavě, ne ve štítné žláze, ale na hrudi.
„Jako by se uvnitř mě vzpříčila ocelová tyč,“ vypomohu si
Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.
