Chci vám vyprávět o pocitu, který už nikdo nikdy nezažije. V centru Olomouce jste vešli do domu, zazvonili – a za chvíli vám chystala čaj drobná žena. U toho vám líčila poslední vzpomínku na svého otce, tu, jak za války, hledaný gestapem, tajně navštívil svou rodinu. Jak se té noci krátce probudila, viděla ho. Ráno ji ale ostatní přesvědčovali, že se jí to jenom zdálo. Tehdy sedmiletá dívka ukázala na stůl, na kterém stál hrnek určený pro návštěvy: „Vidíte, že lžete. Tatíček tady byl.“Kde začít… Josef Mašín starší byl legendou protinacistického odboje. Gestapo jeho skupinu pojmenovalo Tři králové, a poněkud paradoxně tak vytvořilo značku, které už nikdo neřekne jinak ani v českém prostředí. A Josef Mašín starší – což je pro náš příběh nejdůležitější – miloval svou ženu i děti.
Miloval je natolik, že se za nimi odvážil vydat v době, kdy patřil k nejhledanějším lidem v protektorátu Čechy a Morava. A kdy bylo zjevné, že zrovna Poděbrady, kam gestapo rodinu tohoto prvorepublikového důstojníka a vlastence vystěhovalo, jsou mimořádně hlídané.
Tu noc, po níž na stole zůstaly hrnky od čaje – včetně toho pro návštěvy –‚ už přesně rekonstruovat nemůžeme. Víme ale, že bratři a maminka přesvědčovali malou Nendu, jak jí doma říkali, o tom, že se jí to jenom zdálo a svého tatínka ve skutečnosti neviděla. Z jednoho prostého důvodu: kdyby
