Komentář: Zatímco se české školství stále utápí v mechanickém testování znalostí o Doktoru Živagovi, výuka pro moderní svět potřebuje radikální proměnu (nejen) učebnic. Místo toho řada škol i učitelů pořád čerpá z dekád starých textů a zdráhá se je opustit.Přijímačkové šílenství pomalu odeznívá a střední školy už mají po maturitách. Je tedy načase věnovat se také tomu, co se v českých školách děje mimo exponovanou sezonu.
Pokud se totiž rozohňujeme nad další nesmyslnou úlohou Cermatu, která budoucnost našich dětí určuje dle schopnosti odhalit ve stresové situaci předpony přídavných jmen, nebo nad tím, že nemalá část maturantů neumí z několika možností zaškrtnout správně autora románu Doktor Živago, naše emoční vypětí přichází s křížkem po funuse.
Přetrvávající podoba výuky na řadě českých škol s citovanými absurditami bohužel úzce souvisí. Klíčové přitom je, z čeho se vlastně děti a dospívající učí a zda učebnice odpovídají tomu, co od českého školství stát očekává.
Tvůrci výukových materiálů i nakladatelé vydávající učebnice dnes stojí před složitými otázkami. Jaké zvolit strategie pro vzdělávání a které znalosti jsou ty „podstatné“? Měl by český středoškolák vidět Omara Sharifa v roli doktora Živaga, nebo raději vybrat nějakou novější filmovou adaptaci nesporné literární klasiky? Pomůže k pochopení potenciálu a hrozby jaderné energie spíš zhlédnutí Oppenheimera, nebo Černobylu? Ovlivnila současný svět víc atomová bomba, nebo antikoncepční pilulka? A proč ne třeba Beatles? Má větší globální vliv Keir Starmer, nebo Taylor Swift? Má tedy být Taylor Swift v „osnovách“? A co Kanye West?
