Další dohoda o příměří, stejný průběh. Izrael a Libanon se pod patronátem USA opětovně zavázaly ke klidu zbraní a bezpečnostnímu rámci, který má vytlačit Hizballáh od hranic. Historie i první hodiny po schůzce ve Washingtonu ale ukazují, že realita vypadá jinak než proklamace na papíře. Nově uzavřené příměří mezi zeměmi je podmíněno úplným zastavením palby ze strany Hizballáhu a stažením jeho bojovníků z oblasti jižně od řeky Lítání, což bylo jednou z nenaplněných podmínek dohody o klidu zbraní už na podzim 2024.
Deklarace z Washingtonu teď počítá s vytvořením pilotních bezpečnostních zón, z nichž bude Hizballáh, který v Libanonu nereprezentuje pouze ozbrojenou skupinu, ale také politickou stranu a zejména na jihu země silnou sociální síť, libanonskou armádou vykázán.
Armáda má nad oblastí převzít „výhradní kontrolu“ a tento proces má vést „směrem ke komplexní dohodě o míru a bezpečnosti“.
Jak už se ale v minulosti v případě různých vizí o odzbrojení nebo převzetí kontroly nad územím jižně od řeky Lítání ukázalo, toto rozhodnutí nezávisí čistě na libanonské vládě ani armádě.
Společné prohlášení Tel Avivu, Washingtonu a Bejrútu mimo jiné opakuje slova amerického ministra zahraničních věcí USA Marca Rubia, který Hizballáh označil za „nepřítele Libanonu“. Realita tamní politiky je ale vzhledem k historii s izraelskou okupací i stavem a složením libanonské armády výrazně složitější a symbolické odsudky na papíře na ní nic nemění.
