Prodloužení platnosti dohody o příměří, která má vést k úplnému ukončení bojů mezi Libanonem a Izraelem, zatím funguje spíš jako rámec pro pokračování jednání než opravdový klid zbraní. Spory o postup vůči Hizballáhu ohrožují nejen snahu Američanů o mír, ale i stabilitu v samotném Libanonu.„Doufejme, že nám Izrael pomůže zbavit se Hizballáhu nadobro,“ vypráví Ibrahim, zatímco projíždíme nočním Bejrútem.
Za bílého dne pracuje pro libanonské bezpečnostní síly, po večerech si přivydělává jako řidič taxíku – další z přímých projevů dlouhodobě tristní ekonomické situace v zemi ovlivněné opakujícími se válkami, ale také finanční krizí.
Podobnou argumentaci zejména v křesťanských čtvrtích hlavního města – do velké míry napřímo nedotčených bombardováním posledních týdnů a měsíců – neslyším poprvé. Člověk, který nevyjede mimo Bejrút, by snadno mohl uvěřit, že jde o převládající názor.
„S tím, co Hizballáh dělá, možná nesouhlasím, ale Izraeli nevěřím ještě víc,“ vysvětluje mi dvacátnice Hiba, která pochází z jihu Libanonu a patří mezi více než milion obyvatel, jež současná válka vysídlila z domovů. Její slova přitom odkrývají o dost složitější realitu schovanou za místní politickou situací, ale také jednáními, která probíhají mezi Libanonem a Izraelem ve Washingtonu.
