Komentář: Z historie se ale nepoučíme, když z ní vytvoříme uzavřený příběh o zlých pachatelích a statečných odpůrcích. A týká se to i současných politiků.Před budovou Českého rozhlasu se minulý pátek odehrála veřejná zkouška z dějin. Politici kladli věnce a pronášeli slova, která při výročí 21. srpna očekáváme: okupace, oběti, odvaha, svoboda. Prezident Petr Pavel hovořil o traumatu a ponížení ze zrady, ale také o historické zkušenosti, která nás má učinit vnímavějšími vůči politice dnešního Ruska a ostražitějšími při obraně demokratických institucí včetně médií veřejné služby.
Předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura označil Československý rozhlas za hlas země, která se odmítla smířit s okupací, a varoval, že svobodu lze ztratit během jediné noci. Ministryně financí Alena Schillerová zase připomněla Františka Kriegela jako příklad odvahy vzdorovat sovětskému nátlaku.
Všichni jako by mluvili o tomtéž, ale reakce před budovou Českého rozhlasu ukázaly, že lidé některým z těchto proslovů, nebo spíše některým z řečníků, nevěřili. Ano, pískot a křik, které provázely pietní akt, odrážejí rozdělení společnosti, jež se už zřejmě nedokáže shodnout ani na odkazu vlastních dějin. A ano, můžeme se teď podobně jako koaliční a opoziční politici navzájem obviňovat z toho, kdo za to všechno nese odpovědnost.
