Běloruská zkušenost je unikátní. Tvrdí to právník Max Znak, slavný obhájce i vězeň. A má pravdu. Na Bělorusku demonstruje, jak se právní stát změní v autokratický režim, aniž by si toho jeho obyvatelé stačili všimnout. Pět a půl roku ve vězení jen četl a psal. Co mu ukradli, zůstalo v hlavě.„Myslel jsem si, že jsem se zbláznil. Zdálo se mi, že jsem se přeslechl. Copak to mluví o mně? Samozřejmě vás to napadne…
Seděl jsem tehdy v cele se zpřísněným režimem (místnost určená pro vězně, kteří opakovaně porušují vězeňský řád, pozn. red.). I on seděl na samotce, v cele se zvláštním režimem. Mě i jeho vyváděli na procházku na maličký dvorek. On byl právník, já taky jsem.
Na ten den nezapomenu. Právě jsem se vrátil do cely z dvorečku a najednou mi zapnuli rádio. To bylo zřídkakdy. Ale tehdy mi ho do cely pustili. Myslím, že to nebyl záměr, ale opravdu náhoda. V tu chvíli nikdo ještě nevěděl, co se stalo. Všechno, co vám vyprávím, je řetězec náhodných událostí, které do sebe dokonale zapadly. Ta historka je magická.“
S jedním z nejznámějších politických vězňů v postsovětském prostoru, zpívajícím právníkem Maxem Znakem, jsme se setkali v centru Prahy. Připravoval se na koncert a povídání se svými krajany. Ještě před osmi měsíci nevěřil, že by mohl opustit samotku, natož se vydat do střední Evropy. Na vězení vzpomíná bez nostalgie, spíš sarkasticky. Jen tato jedna příhoda mu stále nedá spát.
