Příběh jednoho řidiče z Penzy je příběhem tisíců Rusů, kteří se ocitají v zákopech na ukrajinské frontě ruské války proti své vůli nebo proto, že žádnou vůli nemají. Vladimiru Podkovyrkinovi je jednapadesát let. Celý život pracoval jako řidič nákladního auta a žil celkem nudný život v provinčním šestitisícovém městečku Sursk ležícím asi 110 kilometrů od Penzy, jihovýchodně od Moskvy. Teď si na nudu stěžovat nemůže.
Jeho jméno a osud by se k veřejnosti nejspíš nikdy nedostaly – kdyby před několika dny nevzniklo video, které natočila neznámá ruská žena.
Rozlétlo se po ruskojazyčných sociálních sítích, ovládlo diskuze na internetu a dostalo se až k Vladimiru Podkovyrkinovi. S pochopením sledoval, jak se na videozáznamu pořízeném v Penze v noci z 16. na 17. června ženy vrhají na auto patřící zřejmě vojenské policii, pláčou, křičí a snaží se ze všech sil dostat své manžele z vozu ven.
Tuší totiž, že „kontrola dokladů“ skončí podpisem kontraktu s armádou a brzkým odjezdem na ukrajinskou frontu.
Lítý boj penzenských žen
