„Je mi jedno, v kolik si jdu lehnout, hlavně že můžu jít spát,“ říká lékařka pracující na noční směny. Ve směnném provozu v Česku pracuje téměř čtvrtina lidí; pro část to znamená právě i práci v noci. Ta pro lidské tělo představuje výraznou zátěž. Lékař popisuje, jak noční směny ovlivňují fyzickou kondici i psychiku pracujících a jak si s takovým režimem poradit.V křídle prostějovské nemocnice, v němž pracuje lékařka Aneta Bartelová, bývá uprostřed noci klid – pacienti spí ve svých pokojích, potemnělé chodby jsou prázdné. Několik jednotlivců však vždy bývá na nohou – zaměstnanci sloužící noční směnu v tuto dobu pracují už několikátou hodinu.
Těla jim říkají, ať jdou spát. Místo toho zatínají zuby, pijí kávu a jedí cukrovinky, aby tuto přirozenou tělesnou potřebu potlačili. „Nejhorší je pracovat v té nejhlubší noci, mezi druhou a čtvrtou ranní,“ popisuje Bartelová, která v Nemocnici Agel Prostějov působí na anesteziologicko-resuscitačním oddělení.
Před mateřskou dovolenou pracovala na nočních směnách osm let, těchto nočních „hodin duchů“ tak má za sebou nespočet.
Podle dat Eurostatu pracovalo v roce 2025 ve směnném provozu 24,8 procenta obyvatel Česka. A byť u nás takových pracujících podle statistik ubývá, mezi evropskými zeměmi jsme stále na deváté příčce (tabulce vévodí Srbsko).
