Pár týdnů poté, co vláda rozhodla o přesunu romské agendy z Úřadu vlády, vyšla knižní novinka Diliňi Dora. Děj se sice odehrává především za normalizace, téma je ale aktuální. Eva Danišová v ní ukazuje, jak to dopadá, když stát vidí Romy především jako sociální problém, nikoli jako lidi.„Sakra, tohle byl takový hnusný podraz, mám ještě teď sto chutí je zažalovat za to, jak se mnou zacházeli! Takových romských dětí bylo hodně. Mysleli si, že z nich v děcáku nebo u gádžů vyrostou Češi, a zatím jenom zničili život spoustě rodin,“ nadává Dora, hlavní hrdinka nové knihy. Je už v důchodu a spoustu času tráví vzpomínáním na svůj život, který se dá popsat jakkoli, jen ne zrovna šťastný.
Osud je to o to tíživější, že není jenom její. Podobnými útrapami si totiž v normalizačním období musela projít spousta Romek. I za ně mluví Dořin příběh.
Eva Danišová se v knize, která vyšla v nakladatelství Kher, inspirovala vlastním životem, podobně jako ve většině svých minulých textů. Tentokrát ovšem nevzpomíná na dětství ani nezpracovává motivy ze své práce sociální pracovnice, nýbrž otevírá hluboká a tíživá témata, o kterých se nemluví.
Ve spárech systému
Diliňi Dora – hloupá, naivní Dora; tak ji všichni viděli, když koncem sedmdesátých let jako devatenáctiletá poprvé otěhotněla se starším, ženatým mužem. Když se ohlédne za svým životem, musí přiznat, že měli pravdu: tak trochu hloupá tehdy skutečně byla. S výchovou, jaké se jí dostalo, snad ale ani jiná být nemohla.
