Seriál Vzkazy z minulosti: Onoho památného dne, 14. června 1948, celá země povinně jásala na počest zvolení „prvního dělníka republiky“ Klementa Gottwalda svým prezidentem. Volbu však provázely některé dodnes pozoruhodné okolnosti. Zejména propagandistické zakomponování šéfa komunistů do přímé linie s T. G. Masarykem a Edvardem Benešem i slavnostní bohoslužba Te Deum ve Svatovítské katedrále. „Právě se vracím z Hradu od pana prezidenta,“ pronesl 25. února 1948 tehdejší premiér Klement Gottwald na úvod svého projevu, kterým oznamoval komunistické vítězství ve vládní krizi, a tedy nástup KSČ k plné moci. Když pak 7. června 1948 abdikoval prezident Edvard Beneš, vystřídal ho ve funkci hlavy státu.
Stranické vedení původně hodlalo na uprázdněný prezidentský stolec posadit nějakou poslušnou figurku, například historika a muzikologa Zdeňka Nejedlého, jenž se na formálně nejvyšší státní funkci prý přímo klepal. Nakonec však patrně zvítězila aura prezidentského úřadu zažehnutá T. G. Masarykem, jež lákala nejen samotného Gottwalda, ale i vedení KSČ.
Komunisté tehdy potřebovali svou čerstvě zrozenou diktaturu učinit přijatelnější či legitimnější pro nestraníky, kteří se nového režimu obávali. A k vylepšení vlastního obrazu se jim náramně hodila prezentace Klementa Gottwalda jako někoho, kdo linii Masaryk–Beneš neruší, ale navazuje na ni.
