Komentář Sjarheje Cichanouského: Když jsem seděl ve vězení, netušil jsem, jestli ještě někdy znovu okusím svobodu. Teď, když jsem opět volný, cítím odpovědnost podělit se o to, co jsem se z minulých chyb naučil. Domnívám se, že běloruská opozice udělala tři strategické chyby.Samotka člověku poskytne spoustu času na přemýšlení. Může přehodnocovat svá rozhodnutí, zpochybňovat předpoklady a čelit krutým pravdám.
Když jsem byl zavřený a čelil dvacetiletému trestu za to, že jsem se vzepřel běloruskému autoritáři Alexandru Lukašenkovi, často jsem se v myšlenkách vracel k prezidentské kampani v roce 2020. Tehdy tisíce mých krajanů vyšly do ulic a žádaly svobodné a spravedlivé volby – tedy takové, které mohly našeho diktátora svrhnout.
Bělorusové protestovali statečně, tvořivě, pokojně a v obrovských počtech. Mezi lidmi panovala ohromná solidarita a na chvíli se zdálo, že ten odporný režim konečně padne.
Jenže naděje není strategie a mně pět let vězení pomohlo pochopit, že samotná odvaha Bělorusko od autoritářství neosvobodí. Moje země teď potřebuje pragmatickou cestu k demokratické budoucnosti.
Lukašenkův režim nakonec navzdory masovým protestům zůstal u moci. Podržela ho brutální síla bezpečnostního aparátu, stejně jako pomoc z Moskvy.
