Komentář: Podlehnout beznaději z politického či společenského vývoje je snadné. Každý z nás ale může výrazně pozitivně ovlivnit to, jak se ve společnosti k sobě navzájem chováme, jak spolu mluvíme a kam směřujeme.Občas mě z vývoje na Slovensku a v České republice přepadá zoufalství. Když se dívám na naše vlády a na průzkumy veřejného mínění, říkám si: co když opravdu na víc nemáme? Co když se to u nás zvrtne v autokracii jako v Gruzii? Ale skepticismus si okamžitě zakazuji. Místo toho jsem k situaci přistoupil aktivně. Naději si dodávám aktivitou a záměrně jezdím hlavně do regionů. Urazil jsem stovky kilometrů na demonstrace po celé republice.
Skoro každý druhý pátek, někdy dokonce každý týden, jsem se účastnil protestů, často jako řečník, jindy jako běžný občan. Vlakem, autobusem, když se nedalo jinak, tak autem. Hodně mě to ovlivnilo i změnilo. Demokracie je opravdu tvrdá práce, vyžaduje spoustu času, energie, odvahy, vytrvalosti a důvěry. Zároveň ale přináší i spoustu radosti, vytváří nová přátelství a sítě kontaktů. Slovenská občanská společnost se probudila, teď už není cesty zpět.
Organizátorky demokracie
Naučil jsem se, že i malá
Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.
