„Kluci na mě pokřikovali: ‚Mařena, na pekáči škvařená!‘ Prostě jsem byla divná a neměla moc kamarádek, často jsem zažívala posměch,“ vzpomíná Marie Zelbová na dětství, které popsala v autobiografické knize Táňa Praha 3 Žižkov, jež se stala literárním překvapením konce minulého roku.Marie Zelbová si zažila undergroundové dětství se schizofrenní matkou, mnoha strejdy a bezhraničním bratrem. A napsala o tom knihu Táňa Praha 3 Žižkov, která vzbudila obrovské a pro Marii nečekané nadšení.
Nejen čtenáři, ale i obvykle kritičtí recenzenti se dožadují druhého dílu. Je to syrové čtení plné alkoholu, drog, špíny, placek z mouky a cibule a také svět malé holky, která chodila ze školy s hrůzou, co se zas doma bude dít, a starala se o mladšího bratra, který byl už ve dvanácti letech maskotem pražských drogových dealerů.
V rozhovoru s Deníkem N Marie popisuje i ty bolavé stránky dětství, které v knize vynechala.
Co se v rozhovoru mimo jiné dočtete:
Proč se Marie Zelbová brání označení spisovatelka a raději se nazývá kancelářskou krysou.
