Seriál Neprávem zapomenuté ženy: Učitelka a feministka Zdenka Wiedermannová-Motyčková prosadila zřízení prvního českého dívčího gymnázia na Moravě, i když většina Brňanů tehdy mluvila německy. Úsilí o dosažení stejných platů, jako měli muži, vyjádřila slovy: „Tož mi prosím povězte, proč mám menší plat…“Kdybyste se na počátku devatenáctého století vydali z Prahy do Brna, ocitli byste se v úplně jiném světě. V Praze se při sčítání lidu v roce 1900 k českému jazyku jako svému hlavnímu přihlásilo devadesát dva procent obyvatel. V Brně naopak většina obyvatel hovořila německy. Zdenka Wiedermannová-Motyčková, o které se místním slangem zvaným hantec říkalo, že je „ šikovná babáč“ neboli schopná ženská, se i tak pustila do nemožného. Chtěla moravským dívkám dopřát to, co ty pražské už směly – výsadu maturovat jako chlapci na vlastní škole, a navíc české.
Coby temperamentní osoba, vychovávaná v silně vlasteneckém, odbojném duchu, počítala s klacky pod nohy ze strany brněnské německé většiny. Fatálně ale podcenila fenomén nazývaný „vnitřně přijatý útlak“ – ženskou neloajalitu, která souvisela se staletím života v mužům podřízené pozici, církví prezentované jako „boží danost“. Nekonvenční, neuvěřitelně pracovitá, inteligentní a charismatická se prodírala proti proudu tak vehementně, že nemálo žen bralo její boj o vzdělání jako
