Nekrolog: 19. srpna 2026 se uzavřela životní cesta významného českého historika, historického demografa, úspěšného a oblíbeného vysokoškolského pedagoga a laskavého člověka Eduarda Maura. Zkušeného badatele, který českou historiografii obohatil o celou řadu výrazných titulů. Celým svým vědeckým životem dokazoval často zapomínanou pravdu, že v historickém výzkumu neexistují malá témata.České dějiny v různých fázích vývoje se mu staly celoživotním údělem a fascinací, jeho knihy patří ke stále čteným a vyhledávaným. Eduard Maur, jak dodnes připomíná celá řada jeho kolegů a žáků, se navíc dokázal na příběhy českých dějin dívat pohledem významně inspirovaným zahraničními historiografickými školami a koncepty, ovšem vždy v kontaktu s českým prostředím, s respektem k dochovaným místním pramenům a s vědomím národních a územních specifik.
Témata zdánlivě provinciální, okrajová a různě opomíjená tak představoval v nečekaných souvislostech, poukazoval na širší vztahy, jdoucí často napříč evropským kontinentem. To vše za použití kultivovaného literárního stylu, což bývalo více než dobrým zvykem u významných historiografických děl.
Vztah k historii – té velké, ale stejně tak i k regionální, případně k té, která byla zaměřena na agrární témata nebo témata související s myšlenkovým světem venkovského obyvatelstva – získal (jak na to sám později vzpomínal) díky svému otci, učiteli českého jazyka, zeměpisu a dějepisu. Obsáhlá domácí historiografická knihovna a stejně tak i společné nadšení pro turistiku jej jednoznačně směrovaly k zájmu o dějiny a po absolvování základní školy a gymnázia jej přivedly ke studiu na pražské Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
