Reportáž z cyklu Kultura na okraji: „Volíme hudbu, která není slyšet v rádiích a pro tradičního festivalového návštěvníka není známá,“ říká ředitel festivalu Beseda u Bigbítu blízko slováckého Tasova. Beseda každoročně představuje neotřelá jména zahraniční scény a to nejlepší z domova, nezapomíná ale ani na své kořeny.Kultura z jiného světa. Když si to řeknu nahlas, zní to trochu pošetile, když ale v pátek poprvé vstoupím do areálu Besedy, nemůžu než souhlasit. Beseda u Bigbítu je festival ukrytý v malém topolovém hájku na okraji Tasova, malé vesnice s 515 obyvateli. K areálu vedou jen polní cesty a plocha hudební akce je stromy přirozeně rozdělena na dvě poloviny: hned vidím první pódium, na druhé straně jsou zbylá dvě.
Ačkoli teploty poslední červencový víkend s přehledem atakují čtyřicítky, v areálu je příjemně. Stojím v trávě, nad hlavou slyším šelest stromů, u každého plotu je rozprašovač studené vody. Mezi posedávajícími návštěvníky pobíhají děti, zatímco na pódiu hrají kapely – žádná tlačenice, jen přátelská a uvolněná atmosféra.
Podle nového ředitele festivalu Lukáše Nedomlela je klíčem k úspěchu právě otevřenost všem věkovým skupinám. „Festival se snažíme dělat tak, aby si ho užili všichni – jak rodiny s dětmi, tak lidé, co chtějí spíš tančit na párty,“ vysvětluje. V programu proto najdete DJ sety, které hrají do rozbřesku, i sobotní odpolední dětský koutek.
