Glosa Terezy Mynářové: Kdybych to shrnula rétorikou redaktorky Page Not Found, která se věnovala randění v roce 2026: Ne, jednorožce jsem ani tehdy, v roce 2012, nenašla. Můj muž se jím stával postupně, a jestli to půjde dál podobným tempem, třeba mu za pár let narostou i křídla. A díky tomu spolu pořád šťastně randíme. Nebo se to naopak děje právě proto, že spolu randíme?Kdybych se v průběhu času rozhodla některé zážitky se svým partnerem napsat do facebookové skupiny Everyday Patriarchy Bullshit (jde o místo určené ke sdílení většinou nevhodného chování, které bylo přijatelné tak před sto lety), určitě by to byly hity. Diskuze by jela a já bych sklízela zasloužený soucit i pobouření.
Třeba když dva dny po příchodu z porodnice s prvorozenou dcerou manžel normálně odešel na celý den do práce, v čemž pokračoval i další týdny. Když v samých počátcích covidu péče o dvouleté aktivní dítě, jemuž zavřeli školku, kompletně připadla mně – ačkoliv jsem měla těsně před dalším porodem, mlela z posledního a moje práce stála, zatímco partner v zavřeném pokoji vedle využíval klasický osmihodinový čas u počítače. Když se mě v prvním roce našeho vztahu spíš mimoděk zeptal, co mám v plánu první část prázdnin, že on jede s kamarády a (hlavně) kamarádkami na chatu.
