Tichá přítelkyně je adeptem na film tohoto léta. Většina filmů vypráví o lidech. Nový snímek maďarské režisérky Ildikó Enyedi Tichá přítelkyně se pokouší o něco jiného – dívat se na svět z perspektivy, která člověka přestává stavět do jeho středu. Výsledkem je jeden z nejoriginálnějších evropských filmů letošního roku, který po světové premiéře v hlavní soutěži Benátského filmového festivalu a uvedení na karlovarském festivalu vstupuje 30. července do českých kin v distribuci Pilot Film.Středobodem příběhu není žádný z protagonistů, ale několik set let starý jinan rostoucí v botanické zahradě univerzitního města Marburg. Jeho nehybná přítomnost propojuje tři lidské příběhy odehrávající se v letech 1908, 1972 a 2020. Studentka, mladý muž fascinovaný světem rostlin i neurovědec z Hongkongu hledají každý po svém odpověď na otázku, co znamená být součástí živého světa. Spojuje je také pocit vykořenění, stejně jako rostliny v botanické zahradě žijí mimo své původní prostředí.
Zdroj: Pandora Film
Enyedi se dlouhodobě pohybuje na pomezí intimního dramatu, filozofie a poezie. Už její film O těle a duši (v roce 2018 nominován na Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film) hledal nečekané cesty k porozumění mezi lidmi. Tichá přítelkyně tuto linii rozvíjí dál. Inspiruje se současným výzkumem vědomí i filozofickými úvahami o tom, zda jsme vůbec schopni představit si zkušenost jiných forem života. Film ale nezachází do science fiction ani nesklouzává k ekologickému manifestu. Místo tezí nabízí otevřený prostor pro pozorování a soustředěné vnímání.
