„Je to mix archeologie, středověkých reálií a úplně vymyšlených věcí. Kdyby se tvůrci drželi historických reálií, paradoxně by to celé bylo pestřejší,“ říká slovenský archeolog Peter Pavúk o velkofilmu Odyssea, který právě vstoupil do kin. Co ve filmu z historického pohledu funguje a co ne?Už den po premiéře nového filmu Christophera Nolana bylo z recenzí i diváckých reakcí jasné, že dobrodružný epos Odyssea bude patřit k filmům roku. Příběh o trojské válce, lsti, která ji pomohla vyhrát, a Odysseovi, jenž se z ní, zkoušen bohy, vrací k rodině, funguje už od časů starověkého Řecka.
„Je to příběh vojevůdce a vládce, ale zároveň manžela a otce. Takže je tam celá plejáda emocí, což Nolan docela dobře vyobrazil,“ říká slovenský archeolog Peter Pavúk, který v Troji dvacet let prováděl výzkum.
Za obzvlášť důležité považuje zobrazení hybris, tedy zpupnosti a pýchy, kterou velmi kritizovali už starověcí Řekové. „Zpupnost je nadčasová a dnes bychom mohli příběh aplikovat na politiky. Jen je nemá kdo potrestat, protože antičtí bohové už nezasahují. Takže emoce a motivace u Homéra prakticky odpovídají dnešku,“ dodává vědec.
Co však filmu někteří odborníci vytýkali, je historická nepřesnost kostýmů či zbraní, jež neodpovídají období konce doby bronzové, kdy se trojská válka mohla odehrát.
