Česko v posledních letech intenzivně řeší otázku připravenosti na krize. Těch naši zemi v uplynulých letech postihlo více – a v některých obstála lépe, v jiných hůře. Pod novou vládou ale končí několik pilířů odolnosti, mimo jiné rozvoj občanské připravenosti a strategická komunikace. Deník N přináší seriál o připravenosti Česka a o tom, co (především pro sebe a své blízké) může udělat každý z nás.V té době je za okny jarní Praha; ve scénáři, který odehráváme, ale panuje lednový mráz.
Účastním se simulace krize ve střední Evropě. Každý v naší skupině má nějakou roli: někdo je zástupcem vlády, někdo průmyslu, někdo občanské společnosti. Od organizátorů víme, co je pro nás důležité a co požadujeme – a že priority nás všech se dříve či později dostanou do kolize.
Na vizualizaci vidíme uprchlíky z baltských zemí, kteří míří přes Polsko k jihu. Přidávají se k nim i Poláci z pohraničních území. Někdy po těch samých silnicích, které potřebujeme k přesunům vojenské síly opačným směrem: Česko, Německo a Polsko jsou hlavní alianční tranzitní země.
Co je podstatou scénáře, v němž přesouváme vojska do Polska a k baltským spojencům, není třeba vysvětlovat. Dopovězme jen, že „hrajeme“ tu variantu, která není nejhorší možná. Pracujeme s úvahou, že přesvědčivé gesto a rychle rozmístěné vojenské síly mohou nejčernější vývoj ještě zvrátit.
