Krajně konzervativní influenceři a k nim přidružené internetové komunity, známé pod označením manosféra nabývají poslední roky na síle. Tápajícím mladým mužům často přináší pocity uznání a sounáležitosti. Zároveň ale šíří mizogynii, homofobii a rasismus. Zatímco dvaadvacetiletý Kryštof manosféře v dospívání propadl, sedmnáctiletý Jáchym jí dlouhodobě vzdoruje. Kde hledat protilék na toxickou maskulinitu?První konfrontaci s takzvanou manosférou zažil sedmnáctiletý Jáchym asi před dvěma lety, když začal intenzivněji cvičit. V posilovně se často potkával s vrstevníky, kteří k ženám přistupovali jako k pouhým objektům. Chodil do genderově smíšeného fitness centra, kde od mladých mužů slýchal spoustu nemístných poznámek na adresu ženských těl i sportovních schopností.
„Někteří ženy hodnotili pouze podle vzhledu, jiní si na základě zátěže neodpustili utrousit, že tam před nimi určitě cvičila nějaká ženská a podobně. Tenkrát jsem neměl odvahu se vůči nim vymezit. Dneska už jsem ale na machistické nebo mizogynní hlášky dost alergický a umím se ozvat, když na ně narazím,“ říká student Střední školy právní v Liberci.
Vždycky podvědomě cítil, že není v pořádku, když muži se ženami nejednají jako s rovnoprávnými lidskými bytostmi, a studium ho jen utvrdilo, že je potřeba se proti projevům mužské nadřazenosti postavit. „Postupně jsem se od některých kluků z fitness komunity radši úplně odstřihl. Spousta z nich si cvičením řeší nějaké komplexy,“ připouští Jáchym.
