Glosa Jana Wirnitzera: Šlo by se ušklíbnout, že premiér Andrej Babiš po dnešním předběžném opatření a po změně volebního zákona před pěti lety prohrává s Ústavním soudem 0:2. Tohle ale není duel. A především to není věc, která měla skončit u Ústavního soudu. Už jen to, že se to stalo, tuto zemi oslabuje.Ústavní soud v předběžném opatření, za nějž se postavilo třináct soudců z patnácti, fakticky vzkázal vládě: Jestli jste si mysleli, že rozhodnutí o účasti prezidenta na summitu NATO v Ankaře budete oddalovat tak dlouho, až to reálně nebude možné zařídit, dobře se dívejte.
A řekl jí, že prezident poletí a ať to zařídí – hned.
Vláda se tímto směrem patrně vydá, protože Andrej Babiš už se nechal slyšet, že rozhodnutí soudu respektuje. (Dodejme, že životním dilematem Andreje Babiše je volba mezi trestním řízením a Petrem Macinkou.)
Zní bizarně, že Ústavní soud musí vynakládat síly právě na toto. A že tento spor vyčerpává pozornost veřejnosti, která má své limity, místo problémů, jejichž řešení by naši zemi mohlo posunout dál. Navíc to ještě nekončí: soud bude kromě předběžného opatření věc zkoumat zevrubně, což může trvat měsíce.
Ještě bizarněji ale zní, proč se to vůbec stalo.
