Čtenáři milovaný román Tisíc očí od Ivana Fíly chce být napínavou rodinnou ságou, existenciálním dramatem i mystickým thrillerem zároveň. Nakonec ve vší té megalomanské, nesplnitelné snaze připomíná spíš dílo umělé inteligence.S rozjezdem festivalové sezony přichází i méně času na psaní, což je nemilé zvláště v případě newsletterů, které musí vycházet každý týden. Proto vám tento popkulturní newsletter Plevel zcela výjimečně nenapíše ani jeho zakladatel Vítek Svoboda (který se k práci v plné síle vrátí až příští týden), ani jeho zástupce Tomáš Maca, který se právě (pracovně) rekreuje na festivalu Rock for People.
Obvyklý osobní tón Plevele mne vede k dojmu, že tu mohu vyjadřovat své myšlenky ještě otevřeněji než v běžných recenzích, které najdete v naší kulturní rubrice. Možná proto právě tady budu psát o rozpačitém čtenářském dojmu z knihy, jejíž reflexi se už několik měsíců vyhýbám.
Každý čtenář jistě vnímá každou knihu jinak, přesto nás udivuje, nebo rovnou štve, když tu naši oblíbenou někdo vnímá jinak než my. A funguje to i naopak: kniha, která je v některých kruzích masivně nadšeně přijímaná, může u jiných čtenářů vyvolat nevoli. A než mi někteří z vás zaplaví emailovou schránku výtkami k tomu, že si dovoluju vaši oblíbenou knihu vnímat jinak než vy: ano, dovoluju. A je to tak zcela v pořádku. Tisíc očí, tisíc chutí.
