Obdivujeme mimořádné výkony a chyby bereme jako selhání. Nevede ale snaha o dokonalost až k sebezničení? Odpověď hledá spisovatel Marek Šindelka v románu Systémy něhy. Hudební kompozice protíná šachovými partiemi, strojové mechanismy přírodními sceneriemi. Přitom ohledává traumata rozpadlých rodin.Trvalo dlouhých deset let, než spisovatel Marek Šindelka navázal na novelu Únava materiálu, za niž získal cenu Magnesia Litera v kategorii prózy. Jeho nejnovější román Systémy něhy, který letos v dubnu vydalo nakladatelství Host, přitom od předchozí knihy nemohl být odlišnější. Skoro jako by se jeden z nejnadějnějších českých autorů během dekády převtělil do nové reinkarnace.
Zatímco minule si vystačil s údernými, na kost ohlodanými větami, aby co nejsurověji zachytil zkušenost dospívajícího uprchlíka putujícího do Evropy v časech migrační krize, tentokrát přináší košaté, existenciálními úvahami protkané vyprávění. Od politického se přesouvá k ryze osobnímu, byť i v Systémech něhy nakonec zachycuje ducha doby.
Po Únavě materiálu si Šindelka podle svých slov uvědomil, že
Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.
Jste předplatitel?
