Můžeme říct, že ta základna leží nedaleko běloruských hranic, její jméno vám ale nepovíme. Na východě Polska, za nímž kromě Běloruska leží také Ukrajina, berou hrozby vážně. V jednom jeho koutě slouží zhruba stovka českých mužů a žen v uniformách a s vrtulníky připravenými ke startu proti dronům.Pokyny jsou přesné a přísné. Stojící či letící vrtulník lze fotit jen ze schváleného úhlu. Informace z promítané prezentace pro média si můžeme zapsat do sešitu, nikoli nahrávat. Elektronicky ji nedostaneme. Tváře vojáků nezabírat; štítky s hodnostními označeními a jmény na sobě nemají vůbec. Pokud si nějaký materiál odtud přepošleme mezi sebou, pak jen zašifrovaně.
„To nemyslíte vážně,“ zpraží důstojnice kolegu z jiné redakce, když se na moment zapomene a zkusí pořídit kousek audiozáznamu na telefon.
Nahlédnout do kokpitu? Ani náhodou. „Vrtulníky tu jsou v jiné konfiguraci než při leteckých dnech,“ vysvětluje důstojník přes bezpečnost mise. V ústraní připouští, že není nadšený, že tu jsme, chová se však profesionálně. Zjevně ví, co dělá.
Čtyřčlenná posádka vrtulníku Venom: dva piloti a dva „crew chiefové“. Foto: Jakub Plíhal, Deník N
Polští vojáci a vojačky nesmlouvavě uzavírají perimetr na té straně prostranství, která nás už nemá zajímat, maskáčové klobouky na hlavách, ruce za zády, neproniknutelný pohled.
