Dvě ženy vyrážejí na poslední road trip svého života a zanechávají za sebou hromady mrtvol a hektolitry krve – nejen z těl zavražděných. Debut francouzské prozaičky Virginie Despentes, již v posledních letech objevuje i české publikum, je ještě radikálnější než její pozdější díla.Francouzskou spisovatelku a režisérku Virginii Despentes k českému publiku dovedla poněkud trnitá cesta. První román Dítě apokalypsy jí zde sice vyšel už v roce 2012, ale větší zájem nevyvolal, a tak nakladatelství Host, které tehdy knihu vydalo, už po dalších autorčiných titulech nesáhlo.
Až před třemi lety začala v nakladatelství Garamond vycházet spisovatelčina úspěšná trilogie Život Vernona Subutexe. Ta už čtenářský zájem vyvolala – patrně i díky tomu zde všechny tři knihy vyšly relativně rychle po sobě –, Virginie Despentes byla však často prezentovaná jako „Michel Houellebecq v sukních“.
Daleko za hranou
Dejme stranou to, že taková nálepka je dehonestující. Je však také zavádějící.
Platí sice, že jak Despentes, tak Houellebecq ve svých knihách rádi provokují a neváhají přitom zajít na hranu. Ale zatímco držitel Goncourtovy ceny za román Mapa a území se obvykle neuchyluje k nějakým stylistickým výbojům, jedním z hlavních lákadel děl Virginie Despentes je jejich jazyk – expresivní, naštvaný, odbrzděný a prošpikovaný vulgaritami podobně, jako jsou Houellebecqovy romány prošpikovány cynismem.
