Najde se na tuzemských scénách ještě komedie, která by se dala přežít bez pocitu trapnosti? Činoherní klub sází na vágní příběh, Divadlo Na Fidlovačce ironizuje krize Husákových dětí, Švandovo divadlo lavíruje na hraně vtipu a Národní divadlo oživuje Shakespeara.Tvrzení, že se v oceňovaných divadlech hrají pouze vážné hry či tragédie, by byla vcelku nepravdivá nadsázka, ale jde o zcela běžný předsudek. Koneckonců je těžší zinscenovat chytrou komedii než tragédii.
Mnohem náročnější se ale zdá najít takovou, která neždímá smích z „neúmyslných“ sprostých slov, zesměšňování druhých či patologických společenských jevů. Nebo klasicky nesází na laciné sexuální vtípky.
Potenciál Husákových dětí
Pátý návrat dramatika a režiséra Tomáše Svobody do Divadla Na Fidlovačce měl sympatický potenciál: podívat se do života čtyř odlišných zástupců a zástupkyň generace tzv. Husákových dětí a zjistit, jak jsou na tom dnes.
Co jejich unáhlené manželství? Uspěly třídní hvězdy, nebo otloukánci? Jak chutná život v bezbřehé svobodě?
