Židovské muzeum v Praze připomnělo novým památníkem zaměstnance, kteří během druhé světové války pomáhali chránit židovské kulturní dědictví. Jejich příběhy dohledal historik Martin Jelínek, který odhalil také dobrodružné zákulisí pátrání.Osmnáctiletý Jindřich Prossnitz se stal obětí nacistického režimu v roce 1944, kdy byl zavražděn v Osvětimi. Předtím ale pomáhal lidem v koncentračním táboře Terezín. Jeho příběh je jedním z těch, které osmdesát let po válce alespoň částečně zrekonstruoval historik Martin Jelínek pro pražské Židovské muzeum. To na konci dubna odhalilo pamětní desku zaměstnancům, kteří dosud byli zapomenuti.
„Jindřich Prossnitz se narodil v roce 1926, za války mu bylo osmnáct. Organizoval balíkovou pomoc z Prahy do Terezína: posílal oblečení, jídlo a další potřebné věci,“ popsal mladíkův příběh Martin Jelínek ze Židovského muzea v Praze.
Ten je koordinátorem projektu NeZnámí, v němž se zabýval identifikací zaměstnanců Židovského muzea během druhé světové války, jejichž identity ztotožňoval mimo jiné se starými fotografiemi. Právě těmto lidem vděčí muzeum, jež letos slaví 120. výročí svého vzniku, za jednu z největších sbírek judaik na světě.
„Výsledkem intenzivní práce za necelé tři roky fungování muzea pod okupační správou bylo, že se sbírky muzea rozrostly z předválečných několika set předmětů na více než sto tisíc,“ říká Jelínek s tím, že i díky těmto dosud zapomenutým lidem se muzeum velikostí svých sbírek stalo jednou z nejvýznamnějších institucí na světě.
