„Tati, jsem těhotná,“ pronáší třesoucím se hlasem Agáta Stýblová. Omšelé prostory brněnské Káznice rozbíjí dorůžova laděnou scénou, její inscenace vyznívá temněji. Hrdinka sedí v křesle, zdrcená, nepřítomně hledí do prázdna. Publikum se mezitím usazuje a dívka rezignovaně mlčí.Čtrnáctiletá Karla má 14. dubna „zvláštně pomalý ráno“. Skládá prádlo a přitom prozradí, že spala s Davidem.
Jedenáctého května už má Karla „pár dní blbej pocit“ – měla to dostat, a pořád nic. Do hlavy se jí tlačí neodbytná myšlenka, že by si možná měla jít koupit těhotenský test. Jen tak, pro jistotu.
„Co bych dělala, kdyby byl pozitivní?“ ptá se Karla. V růžových botkách, mikině a infantilní džínové bundě se zoufale domáhá pochopení alespoň od Davida. Příznačně pro teenagery si mezi sebou vymění pár hlasových zpráv:
„Přemýšlíš někdy o dětech?“
„Jsi v pohodě?“
