To je teď otázka do pranice. Nejde ani tak o to, zda Praha nezbytně potřebuje nový koncertní sál, pár už jich má. Jde o celý komplex funkcí, o kulturní a společenské centrum v jádru města. O něco, co by Praze skutečně dalo šmrnc a kam by našinec mohl vodit cizince, kdyby se chtěl pochlubit urbanistickým pomníkem svobody.
Takhle řečeno to zní asi nabubřele, ale do značné míry to tak je. Jenže kde na to vzít, když už je projekt hotov? To je problém. Mluví se o vzoru Národního divadla, jež bylo postaveno z darů, sbírek, peněz mecenášů (největším jednotlivým dárcem byl císař František Josef), průmyslníků, institucí a úřadů.
Takový postup se musí připravit. Je nezbytné mecenáše oslovit či „ukecat“. Ale když teď byly uzavřeny nabídky pro výběr komunikační firmy, v pražském zastupitelstvu je z toho spor. Má Praha vydat přes sto milionů jen na propagaci?
Na Národní divadlo se sbíralo třicet let
Opozice (v pražském zastupitelstvu hlavně hnutí ANO) se diví, jak je možné vyhodit tolik peněz, když ještě není rozhodnuto o samotném financování stavby.
