Komentář: Teroristické útoky z 11. září rozbouraly naivní představy (nejen) Američanů o světě. Lepší jsme ani po čtvrtstoletí stále nenašli.Jedenáctého září 2001 v 8.45 dopoledne se Američané a s nimi celý Západ mohli cítit na vrcholu sil.
Již před dekádou byli jasnými vítězi ideového střetu studené války. Svět teď kráčel jejich směrem, po pádu komunistického bloku sdílel vizi svobodné liberální společnosti a pochopil základní ekonomické principy volného trhu, které k ní neodvratně vedou.
Jestliže se ještě někde zapomněl zhroutit nějaký předpotopní diktátorský režim, bylo jen otázkou času, než ho smete právě vznikající celoplanetární střední třída žádající politickou svobodu. Hranice se rozplývaly a světem kráčela globální ekonomická transformace podporovaná novými technologiemi. Obecný pocit shrnul politolog Francis Fukuyama, když ohlásil, že nastal konec dějin.
O minutu později, v 8.46, iluze o světě sdílených tužeb a cílů explodovala, vyšlehly z ní plameny a začala se kácet. Přesně v tu chvíli, uprostřed idylicky prosluněného rána, narazil první unesený dopravní letoun do jedné z věží Světového obchodního centra v New Yorku. Američané v následujících minutách nevěřícně sledovali, jak se zprvu domnělé dopravní neštěstí proměňuje v záměrný masový zločin. Zásah dostala i druhá věž, třetí letoun plný unesených pasažérů se zřítil na budovu Pentagonu. Čtvrté letadlo spadlo po potyčce únosců s cestujícími do polí v Pensylvánii, a nikoli na Kapitol, který byl s největší pravděpodobností jeho původním cílem. Zemřely zhruba tři tisíce lidí.
