Zvenku vysmívaný, zevnitř milovaný. Betonová pevnost i utopie šťastného bydlení – i tak by se dal popsat proslulý družstevní komplex Alterlaa.Na obytný komplex Alterlaa se mnozí Vídeňané, kteří v něm nikdy nebyli, dodnes dívají s despektem. Šest obrovských budov s družstevními byty zdálky připomíná sila.
Když byly před čtyřiceti lety dokončeny, kritici mluvili o králíkárnách a o stroji na bydlení pro anonymní masy – s odkazem na slavného francouzsko-švýcarského architekta Le Corbusiera.
Přesto jakmile se někdo do Alterlaa nastěhuje, jen málokdy chce pryč. A kdo přece jen odejde, často se vrací.
„Nájemníci odtud odcházejí jen v horizontální poloze – ne po svých, ale vleže, když je někdo odveze,“ říká jeden z místních obyvatel Christoph Malzer, který Denník N bytovým komplexem provázel.
Mnoho z téměř devíti tisíc obyvatel komplexu se považuje za takzvané Ureinwohner, praobyvatele. Patří mezi ně i Malzerova manželka.
