Glosa: Z piety připomínající srpen 1968 dlouhodobě vymizela snaha připomínat si rok 1968 jako takový a hledat v něm inspiraci či varování, pochopit, co se tehdy dělo. Spíše se z toho roku vybírají obrazy, které potřebujeme pro aktuální politické spory. Připomínky okupace Československa vojsky pěti zemí Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 se v posledních letech stávají skoro už tradičně festivalem aktualizací, které způsobila probíhající válka na Ukrajině. Letos během připomínky před budovou Českého rozhlasu přibyl navíc motiv obrany rozhlasu, jednou jako média představujícího reformy roku 1968, jednou jako dnešního média veřejné služby.
Pro účely tohoto textu si dovolme jeden úkrok stranu: nebudeme k jednotlivým výrokům přidávat jejich autory. Jednak se dají snadno dohledat, jednak lze u mnohých řečníků s úspěchem pochybovat, že si projevy napsali sami, což není výhrada, nýbrž konstatování. Zbavme se na chvíli oblíbené strategie jít po hráči místo po míči a zaměřme se na slova, která zazněla, a na obrazy, které se v publiku snažila vyvolat, nikoli na to, kdo co řekl.
Stejně tak nebudeme řešit historické nepravdy (kterých se pár objevilo), ale spíše to, jak dnes zbavujeme rok 1968 jeho historické specifičnosti, aby mohl fungovat jako analogie, emocionální nálepka či politická instrumentalizace dneška.
