Začínali před jednatřiceti lety v krytu, vstupenkou byla jedna cigareta. Dnes je ze sarajevského filmového festivalu centrum jihovýchodního filmu. Vyrazili jsme na reportáž z festivalu s jedinečnou duši, kam míří i desítky českých tvůrců. V Sarajevu vyvrcholí právě dnes večer.Když člověk není na balkánský způsob života zvyklý, může být překvapen. Je prodchnutý chaosem, náhodností, neustálou zmatenou komunikací a platbami v hotovosti. Přesně tak vypadá i organizace sarajevského filmového festivalu.
Když se dost pokocháte řekou Miljackou (nebo tím, co z ní kvůli suchu zbylo), dorazíte před sarajevské Národní divadlo, kde každý večer na červený koberec vycházejí herci a herečky a probíhají tu ranní projekce soutěžních filmů. Na ty ovšem po nocích protancovaných na jugoslávské hity zdaleka nedorazí všichni.
Dostanou se tam navíc jen ti, které zrovna nepostihne nedostatek papírových lístků – ty si návštěvníci a novináři musejí vyzvednout v den samotné projekce.
Divadlo se nachází ve starém městě, které během festivalového týdne vypadá tak trochu jako Praha o Vánocích.
Na festival ale stojí za to vyrazit už jen proto, že se tu seznámíte s filmy tvůrců z jihovýchodní Evropy (a nejen jí), budete mít spoustu času na procházky městem, kde začala první světová válka, káva stojí v průměru padesát korun a na jednom místě jsou tu propojené tři různé kultury.
