Na Letní filmové škole v Uherském Hradišti se tento týden žilo filmy, debatami a neokázalou atmosférou. Filmovka je místo, kde dokážete být teď a tady. Její 52. ročník právě skončil, jaké snímky přinesl? Osobní dojmy z akce, o níž není možné psát jinak než s láskou.Když mi před sedmi lety máma oznámila, že jede na Letní filmovou školu, nabyla jsem dojmu, že se z ní stane filmařka. Vyjeveně jsem se na ni dívala a divila se tomu, že se na workshopech chce učit vyrábět filmy.
Něco takového jsem si pod názvem filmového festivalu představovala. Vyvedena z omylu jsem byla poměrně rychle. A z Filmovky se máma vrátila se slovy, že příští rok musím jet taky. A tak jsem jela.
Tehdy jsem netušila, že se z festivalu v malebném městečku na Slovácku, které na pár červencových dní ožije filmem, stane můj nejoblíbenější týden v roce. A nebo že na něm zjistím, co bych v životě chtěla dělat.
Letošní 52. Letní filmová škola v Uherském Hradišti skončila. Během týdne plného filmů, kulturního programu či debat do města s malebným nádražím a ikonickým kinem Hvězda, které je symbolem a středobodem festivalu, zamířilo 4600 akreditovaných návštěvníků a návštěvnic a v rámci balíčků se prodalo 5046 vstupů. Filmů bylo k vidění celkem 212.
