Železárenské věže utichly, třiadvacátý ročník Colours of Ostrava je za námi. Letos festival udělal pro české publikum nejvíc ve své historii, když na české území dovezl novozélandskou hvězdu Lorde v nejlepší koncertní kondici. Co dalšího si z letošních Colours odnášíme ke každodennímu poslechu?Patříte-li k těm, které moc zvuků nepotěší, velký festival má ve vašem létě asi ambivalentní pozici.
Odpověď na otázku, jak si užít procházku mezi sedmi stagemi a mořem stánků s jídlem a pitím, zůstává nenalezena. Zvlášť když si obchodníci s občerstvením hrají na dýdžeje a do všeho toho hluku vysílají ještě svůj vlastní. Pět minut v takovém humbuku pocitově obsáhne pět let.
Přesto vás Colours of Ostrava možná ohromí, a to hlavně svým prostředím: ocelové věže, hutě, železárny a doly, místo bytostně historické a mrtvé tu ožívá na maximum. Industriální prostor probouzí kreativita z dovozu. Syrovost obklopuje blikající mašinerie konzumerismu, až není jasné, co je čí kulisou.
Do příštího ročníku zbývá krásný rok, a tak jsme vám z toho letošního vybrali deset písní, které by neměly jen tak zestárnout.
Anki – Missing Saigon
